Můžeme u nás těžit zlato?

Náš stát má významná ložiska zlata, nemá však zájem je využívat

RNDr. Petr Morávek

Rozsáhlý geologický průzkum, financovaný státem v 80. a 90. letech 20. století, ověřil několik nových ložisek s potenciálem až 100 tun zlata. Možnost jejich využívání však znemožnil široce medializovaný nesouhlas řady obcí, ekologických organizací a občanských sdružení. Usnesením vlády z konce 90. let český stát deklaroval svůj nezájem na dalším průzkumu a případné těžbě zlatonosných ložisek. Současný růst světové ceny zlata, nové technologické postupy spolu s iniciativou Evropské unie v oblasti využívání domácích surovinových zdrojů dávají příležitost k novým pohledům na možnosti průzkumu a těžby zlata v České republice. Její zlatý potenciál je hodnocen jako jeden z nejvýznamnějších v současné Evropě.

Prognózní zdroje zlata a průzkum ložisek

Výrazný růst ceny zlata od poloviny 70. let 20. století vyvolal rozsáhlý průzkum ložisek zlata na území České republiky. Tento program byl podložený výsledky výzkumného úkolu Zhodnocení prognóz zlata v Českém masivu, který na celém území státu evidoval 1 453 výskytů zlata, vymezil 45 prognózních oblastí v několika kategoriích a prognózní zdroje kvantifikoval na cca 400 t zlata [4]. Je třeba zdůraznit, že toto ocenění nebylo provedeno na základě tehdy platných tzv. limitních nákladů (rok 1985), ale podle dovozní ceny zlata, která odpovídala tehdejšímu trendu jeho světové ceny. Jedním z výstupů výzkumu byl i nový pohled na genezi našich zlatonosných ložisek, který zdůrazňoval vliv okolního horninového prostředí jako jejich možného látkového zdroje, což umožnilo vymezení řady nových perspektivních oblastí. Následný geologický průzkum se vedle revizních prací v historických revírech (kašperskohorský, jílovský, kasejovickobělčický, andulohorský aj.) soustředil na ověřování nových oblastí (Mokrsko-Čelina, Petráčkova hora u Vacíkova aj.). Některá ze zkoumaných ložisek s potenciálem až 100 t zlata jsou hodnocena jako world classe a řadí se mezi nejvýznamnější evropská ložiska [2]. Ekonomický přínos těchto prací dokumentuje porovnání základních statistických údajů surovinových zdrojů evidovaných Českou geologickou službou - Geofondem po jejich ukončení s výchozím stavem před jejich započetím [10]:

• bilanční zásoby v roce 1997 obsahovaly 135 t zlata oproti 1 t v roce 1975
• nebilanční zásoby v roce 1997 obsahovaly 114 t zlata oproti 16 t v roce 1975.

Obr. 1: Mokrsko-západ, mapa kovnatosti v příčném profilu ložiskem [Morávek in 5]

V souvislosti se změnou politických a ekonomických podmínek stát do poloviny 90. let ukončil financování průzkumných prací z prostředků státního rozpočtu, jejich případné pokračování mělo přejít do soukromého sektoru. Pro zajištění objektivního výběru zájemců tehdejší Ministerstvo hospodářství ČR vypsalo v roce 1994 mezinárodní výběrové řízení. Průzkumné společnosti, které v něm zvítězily, však z důvodu administrativních překážek a široce medializovaného nesouhlasu dotčených obcí, ekologických organizací a účelově vzniklých občanských sdružení (Čechy nad zlato aj.) nemohly svoje programy v navrženém rozsahu uskutečnit a před rokem 2000 byly proto nuceny svoji činnost v České republice ukončit. Ani pokusy domácích společností v následujících letech nedopadly jinak. Průzkum žádného ložiska tak nebyl doveden až do kategorie těžitelných zásob. Atmosféru doby dokumentuje usnesení vlády ČR z května 1999 deklarující nezájem státu na povolování geologických prací na vyhledávání a průzkum ložisek zlata; ani pozdější příznivější přístup Ministerstva průmyslu a obchodu neovlivnil soustavná zamítání žádostí o povolení průzkumu Ministerstvem životního prostředí. Tuto naši „antizlatou historii“ završil v roce 2000 doplněk horního zákona „antikyanidovým paragrafem“. Evidence ložisek zlata uváděná ČGS-Geofondem od té doby obsahuje informaci „Využívání prozkoumaných zásob ložisek Au-rud brání nedořešené střety zájmů s ochranou životního prostředí a z hlediska světového i ojedinělý zákaz kyanizace v hornictví v ČR“ [10].

Charakteristika nejvýznamnějších ložisek zlata

Ložisko Mokrsko-západ je součástí nového zlatonosného revíru Psí hory, definovaného na základě výsledků průzkumných prací v letech 1978–1990 [5]. Hlavním stavebním prvkem revíru jsou neoproterozoické vulkanosedimentární horniny jílovského pásma, svoji západní částí zasahuje do granodioritu slapského výběžku středočeského plutonu. Rozsáhlý vrtný a báňský průzkum tu ověřil několik ložisek žilníkového typu (Čelina, Mokrskozápad, Mokrsko-východ, Prostřední Lhota) s celkovým potenciálem 131 t zlata [10]. Nejvýznamnější z nich, ložisko Mokrsko-západ, je tvořené zónou paralelních křemenných žilek až 200 m širokou, vyvinutou převážně v granodioritu, strmě upadající do hloubky přes 500 m (obr. 1). Obsah doprovodných sulfidů je velmi nízký, nejčastější je arzenopyrit (průměrný obsah As v rudě nepřevyšuje 0,1%). S velmi jemnozrnným charakterem zlata (desítky µm) souvisí celkem pravidelný charakter zrudnění a nízká variabilita jeho obsahů, v průměru 1,9 g/t. Charakteristická je mimořádně vysoká ryzost zlata (až 950/1000). Ložisko bylo ověřeno povrchovými rýhami, báňskými pracemi systémem směrné chodby a překopů na mocnost a jádrovými vrty z povrchu a v podzemí. Směrem do hloubky se rudní zóna uzavírá spolu se snižováním obsahů zlata. Zásoby do hloubky cca 200 m obsahují 98 t zlata. Technologické pokusy prokázaly výtěžnost zlata kyanidových louhováním cca 90 %, výtěžnost flotační metody s následným louhováním koncentrátu nedosáhla 70%. Mokrsko-západ je charakteristickým představitelem ložisek masového typu „low grade“, která jsou v posledních desetiletích těžena v řadě zemí jako významná surovinová základna současného boomu světové těžby zlata. Jejich rozměry a jemnozrnný charakter zlata vyžadují povrchový způsob těžby a získávání zlata kyanidovým louhováním v uzavřených kádích. Možnost jeho průmyslového využívání bude záviset na řešení řady otázek ochrany životního prostředí; úspěšná povrchová těžba obdobného ložiska Martha Hill v těsné blízkosti města Waihi na Severním ostrovu Nového Zélandu by mohla být příkladem [6].

Obr. 2 : Kašperské Hory, pfříčný profil rudní zónou Zlatého potoka v linii průzkumné štoly Naděje [Punčochář in 5].

Ložiska kašperskohorského revíru mají žilný charakter a jsou vázána na středně ukloněné poruchové zóny v pararulách šumavského moldanubika. Ve středověku náležela k nejvýznamnějším oblastem těžby zlata v Čechách, v pozdějších dobách však k její obnově ve větším rozsahu nedošlo. Revizní práce provedené počátkem 80. let 20. století přehodnotily geologickou stavbu revíru a navíc zjistily přítomnost wolframového zrudnění v podobě poloh scheelitových impregnací. Následný vrtný a báňský průzkum se soustředil na hlavní rudní pásmo Zlatého potoka, téměř 5 km dlouhé a až 500 m široké, další rudní pásma revíru byla zkoumána pouze orientačně [5]. V hlavním rudním pásmu, ověřovaném štolu Naděje a jádrovými vrty do hloubky až 600 m bylo identifikováno 10 zón Au-křemenného žilného zrudnění (obr. 2). Mají komplikovanou morfologii, mocnost až několik metrů a nízký obsah sulfidů (pyrit, arzenopyrit, molybdenit), místy jako součást zlatonosného zrudnění je přítomný též scheelit, jeho hlavní výskyt je však vázaný na polohy Ca-Si rohovců. Zlato vysoké ryzosti je převážně velmi jemnozrnné, jeho obsahy kolísají od několika g/t až přes 100 g/t. ČGS-Geofond uvádí oficiální zásoby 55 t zlata (podle výsledků státem financovaného průzkumu), neoficiálně celkem 189 t [10]. Podle údajů průzkumné společnosti, která v letech 1992–1997 pokračovala v průzkumu ložiska, zásoby v oblasti štoly Naděje při průměrné kovnatosti 9,3 g/t obsahují 34 t zlata [3]. Ložisko je těžitelné podzemním způsobem, pro získávání zlata by vedle metody přímé kyanizace byla vhodná i flotace s následným louhováním koncentrátu. Převážná část štolou ověřovaných zásob je situovaná v zóně lemující severní okraj Šumavského národního parku. Významnou surovinou vedle zlata jsou též scheelitové rudy. Jejich geologické zásoby s obsahem přes 70 000 t wolframu jsou však v celostátní bilanci vzhledem ke střetu zájmů s ochranou životního prostředí přes vysoký průměrný obsah 1,3% W vedeny jako nebilanční [10]. Stejný osud postihl po roce 2000 i zásoby zlatonosných rud.

Obr. 3 : Petráčkova hora u Vacíkova, příčný profil ložiskem [Studničná in 5].

Ložisko Petráčkova hora u Vacíkova na Příbramsku je příkladem ověření zajímavého potenciálu zlatonosných rud v netradiční oblasti, dříve zkoumané na polymetalické rudy [5]. Ložisko je situované v tzv. Rožmitálském bloku, tvořeném spodnopaleozoickými sedimenty a vulkanity pronikanými apofýzami granitoidů. Zlatonosné zrudnění je vázané na systémy křemenných žil, žilek a impregnací převážně strmého průběhu o mocnostech až desítek metrů. Některé úseky ložiska obsahují příměs scheelitu, polohy s hojnějším pyritem a chalkopyritem vykazují 0,1–0,4 % Cu. Zlato je velmi jemnozrnné, převážně vysoké ryzosti (nad 900/1000), obsahy stříbra v úsecích s vyšším obsahem sulfidů dosahují až 10 g/t. Distribuce zlata v ložisku značně nepravidelná, obsahy v rudě kolísají v rozmezí desetin až několika desítek g/t, v průměru 1,1 g/t. Bohatší zóny metrových mocností s průměrnými obsahy zlata 4–5 g/t jsou značně nekontrastní. Ložisko náleží do světově významné kategorie rud porfyrového typu. Průzkum ložiska byl provedený jádrovými vrty z povrchu do hloubky až 375 m a v úrovni štolového horizontu systémem směrné chodby, překopů na mocnost a podzemních jádrových vrtů. Tyto práce vyčlenily několik zón vtroušeného zlatonosného zrudnění provázeného nízkými obsahy W, popřípadě též Cu (obr. 3), s celkovým obsahem 33 t zlata [10]. Podrobnější vymezení rudních bloků a zhodnocení perspektivy širšího okolí by si vyžádaly další průzkumný program. Charakter zrudnění ložiska předurčuje jeho případnou těžbu povrchovým způsobem, zlato je získatelné přímou kyanizací nebo flotační metodou.

Vedle uvedených nejvýznamnějších ložisek je na území České republiky evidováno dalších 12 ložisek a surovinových zdrojů [10], pouze u několika z nich by však podle současného stavu zásob do 10 t zlata bylo možné uvažovat o jejich případném využití (Voltýřov aj.). Nemalé zbytkové zásoby některých dříve zkoumaných a těžených ložisek však dnešní evidence nezahrnuje. Nejvýznamnější z nich je ložisko Zlaté Hory -západ, které je součástí rozsáhlého zlatohorského revíru se vtroušeným polymetalickým zrudněním stratiformního typu, vázaným na vulkanosedimentární horniny devonského stáří [11]. Ložiska tohoto revíru, rozsáhle zkoumaná a těžená ve druhé polovině 20. století, obsahovala až 30 milionů tun zásob chudých Cu, Pb, Zn rud s nízkými obsahy zlata (0,6 g/t) a stříbra (1,5 g/t), takže jejich těžba a zpracování musely být dotovány státem (ostatně jako všechna tehdy u nás těžená rudní ložiska). Vyšší koncentrace zlata byly zjištěny v západní části revíru, kde ve formě čočkovitých těles několika metrových mocností, vázaných na často limonitizované a porézní kvarcity, vytvářely tzv. zlatý sloup, jehož zásoby byly oceněny do 3 milionů tun rudniny. V rámci útlumu rudného hornictví v 90. letech 20. století byly těžba a zpracování polymetalických rud ve zlatohorském revíru zastaveny, avšak vzhledem k tehdejšímu růstu světové ceny zlata byla jako součást útlumového programu uskutečněna těžba a zpracování ověřených zásob rud „zlatého sloupu“. V letech 1990–1994 tu bylo vytěženo 645 000 tun rudy obsahem 1,4 g/t Au a 1,2 % Zn, jejich gravitační a flotační zpracování poskytlo 1 184 kg zlata v koncentrátu, který byl následně zpracovávaný v zahraničí. Dnešní zásoby vtroušených polymetalických rud vzhledem k nízkým obsahům kovů neposkytují možnost ekonomického využití, nicméně orientaaními vrty zjištěné pokračování „zlatého sloupu“ cca 200 m pod úroveň těžené části není ložiskově nezajímavé. Vzhledem k likvidačnímu přepočtu zásob v roce 2001, který vykázal 334 000 t rudy s obsahem zlata 4,26 g/t [11], bylo však ložisko z celostátní evidence vyřazeno. Evidence ložisek rovněž nezahrnuje Roudný u Vlašimi, jehož těžba v letech 1904-1930 poskytla 5 770 kg zlata při průměrné kovnatosti 10,5 g/t a byla nejvýznamnější v celém 20. století [4]. Vzhledem k výběrovému způsobu hlubinné těžby tohoto žilníkového ložiska jeho zůstatkové zásoby pravděpodobně obsahují více zlata než bylo získáno minulou těžbou; jejich ověření by bylo možné systémem povrchových vrtů. Zhodnocení potenciálu dalších perspektivních oblastí by si vyžádalo rozsáhlejší systematický geologický průzkum.

K ekonomii těžby zlata

Obr. 4 : Vývoj ceny zlata v USD/tr.oz. a Lstg/tr.oz. v období 1900 - 2008. Zdroj: World Gold Council, 2009

Růst ceny zlata, která z 35 USD/tr.oz. (1,1 USD/g) před rokem 1972 dnes osciluje okolo 1 100 USD/tr.oz. (35 USD/g), udivuje většinu laiků i řadu odborníků (obr. 4). Ve skutečnosti se však nic tak mimořádného neděje vazba ceny zlata na americký dolar v letech 1920–1971 vlivem postupující inflace zatížila výnosnost těžby zlata a způsobila uzavírání mnoha zlatodolů. Oddělení amerického dolaru od zlatých rezerv USA koncem roku 1971 vedlo k postupnému vyrovnání cenových relací a vyvolalo výrazný růst světové těžby zlata až přes 2 600 t/rok v roce 2001 (při cenu zlata cca 400 USD/tr.oz.); v dalších letech se však na této úrovni zastavila, přestože cena zlata stoupala výrazně dál. Důvodem je slabost amerického dolaru, která současné rekordy světové ceny zlata do značné míry eliminuje [1]. Na rozdíl od křivky vývoje ceny zlata ve 20. století vyjádřené v USD/tr.oz., křivka ceny zlata vyjádřená kupní silou dolaru má zcela jiný průběh (obr. 5): od úrovně roku 1900 až do roku 1971 vykazuje pokles až pod 50 procent, poté výrazně rozkolísané navýšení až přes 50 procent; avšak ani přes dnešní vysoké ceny zlata nedosahuje extrémního výkyvu z roku 1980.

Uvedené vztahy odpovídají na závažnou otázku, proč ekonomie těžby zlata není vždy přímo závislá na růstu jeho ceny vyjadřované v USD/tr.oz. Rovněž odpovídají na otázku, proč obsahy zlata kolem 10 g/t v rudě žilného typu těžené podzemním způsobem byly považovány za ekonomickou hranici jak na počátku 20. století (u nás zlatodůl Roudný), tak na jeho konci (Kašperské Hory); ve světě je tomu obdobně. Rozdíl zlatého boomu z počátku 21. století (cca 2600 t/rok) oproti produkci zlata z počátku 20. století (cca 400 t/rok) spočívá zejména v uplatnění nových těžebních a zpracovatelských technologií, které umožnily povrchovou těžbu rozsáhlých ložisek s obsahy zlata 1–2 g/t. Surovinové zdroje zlata v České republice zahrnují oba zmiňované ložiskové typy.

Obr. 5 : Vývoj ceny zlata v období 1900 - 2008 vyjádřené kupní silou USD. Pozn.: 100 = kupní síla USD v roce 1900. Zdroj: BullionVault, 2009

Profesor Fediuk napsal v recenzi jedné z nedávno vydávaných knih: „Mluvit v současnosti nahlas či dokonce psát o těžbě zlata v Českých zemích, kdysi právě tímto kovem světově proslulých, se téměř rovná protistátní činnosti….“ Chování státních orgánů po řadu let jakoby mu dávalo za pravdu, nicméně uveřejnění příspěvku na toto téma naznačuje, že tradice nám snad nejsou úplně lhostejné a náš návrat do Evropy je brán vážně. Na otazník v nadpisu článku je jednoznačná odpověď: domácí surovinový potenciál zlata má solidní základ, 239 t zlata v celkových zásobách uváděných ČGS-Geofondem v roce 2009 [10] představuje hodnotu cca 155 miliard Ka. Co však chybí, je vůle pro objektivní posuzování vlivu průzkumu a těžby na životní prostředí v konkrétních oblastech a odpolitizované prostředí pro řešení potřeb průzkumu a těžby a požadavků obyvatel. Vrátili jsme se do Evropy, která při péči o ochranu životního prostředí zdůrazňuje dostupnost domácích nerostných zdrojů pro zajištění energetické a surovinové bezpečnosti [7]. Do Evropy, ve které vlády nedeklarují nezájem na průzkumu či těžbě té které suroviny, ve které jednotlivé rozvojové projekty jsou podrobovány přísnému, ale objektivnímu posouzení a přijatá správní rozhodnutí jsou platná déle než část jednoho volebního období. V řadě zemí této Evropy včetně Slovenska je ochrana životního prostředí slučitelná s průzkumem a těžbou ložisek zlata [8, 9], Česká republika tuto možnost dosud nesdílí. Trvalý růst ceny zlata, význam zlata jako investiční jistoty při turbulencích světové ekonomiky, diverzifikace jeho surovinových zdrojů ve světě, vývoj nových technologií a možnosti ekonomického přínosu pro stát i příslušné regiony dávají příležitost pro nové pohledy na možnosti průzkumu a těžby zlata v České republice.

Literatura

1. [1] ASH, A.: The real Long-Term Value of Gold. -http:/goldnews. bullionvault.com, 2009.
2. [2] FOSTER, R. P.: Gold mineralization in Europe: Characteristics and Tectonic Setting. - Minerals Industry, 9/1997, London.
3. [3] HANSEN, C., SCHNEIDER, A., HARDY, F.: The Kasperské Hory Gold Deposit, Czech Republic. In IAEG-IMM meeting: Europe?s Major Gold Deposits, Abstract Volume. -Irrish Association for Economic Geology, 1997, Newcastle.
4. [4] MORÁVEK, P. et al.: Zhodnocení prognóz zlata v Českém masívu. - MS Geoindustria, ČGS-Geofond, 1985, Praha.
5. [5] MORÁVEK, P. (ed.): Gold deposits in Bohemia. - Český geologický ústav, 1996, Praha.
6. [6] MORÁVEK, P.: Zlaté doteky pěti kontinentů. - Mladá fronta, edice Kolumbus, 2008, Praha.
7. [7] ŠANDOVÁ, V.: Nerostné bohatství pro Evropu -kontinent reviduje svůj přístup. - Minerální suroviny, 3/2009, Brno.
8. [8] sine: Mineral Commodity Summaries. Gold. - US Gelogical Survey, 2009, Washington.
9. [9] sine: Perspective of gold in Europe. - Euromines, 2006, Bruxelles.
10. [10] sine: Surovinové zdroje České republiky. - ČGS-Geofond, 1978, 1998, 2009, Praha.
11. [11] sine: Zlatohorský rudní revír (minulost, současnost, budoucnost). Sborník přednášek z mezinárodní konference. -Česká geologická služba, pracoviště Jeseník, 2004, Jeseník.